Lidský dotyk

Hmat je silnou a vysoce citlivou formou komunikace. Je to přirozená reakce sahat a dotýkat se, ať již chceme pocítit tvar či strukturu něčeho, nebo reagovat na jinou osobu tím, že ji například utěšíme. Matka se mazlí se svým dítětem, domácí zvířata se hladí, sexuální partneři se laskají, a když se náhodou udeříme do nějakého údu, instinktivně si místo třeme, abychom zmírnili bolest. Dotknout se někoho jiného může mít v různých kulturách rozličný význam. Existuje mnoho společenských omezení, která zakazují dotyky na veřejnosti. Formální potřesení ruky, kývnutí hlavy, a dokonce i letmý polibek na obě tváře jsou pro nás uznávané formy pozdravu. Přesto je můžeme provést bez náznaku jakékoli skutečné emoce. Náš poněkud formální přístup k fyzickému kontaktu je ve skutečnosti opakem našich nejzákladnějších instinktů a potřeb. Naštěstí dnes znovu objevujeme hojivou sílu masáží a dalších hmatových terapií, které jsou známy v jiných kulturách již tisíce let.

Vývoj masáží

Historie ukazuje, že ačkoli staří Egypťané uváděli blahodárné účinky masáží, mezi prvními, kdo rozpoznali jejich léčivou hodnotu, byli kolem roku 3000 př.n.l. Číňané. Římští a řečtí filozofové a lékaři masáže popisovali jak pro jejich regenerační schopnosti po bitvách, tak pro celkové uchování těla a mysli. Ačkoliv Římané věřili v jejich léčivou sílu, umění masáže se také stalo součástí denního rituálu pro relaxaci. Po koupeli se totiž tělo pomazávalo oleji od hlavy po paty a poté následovala luxusní masáž.

Významný filozof starověkého Řecka Epikúros velmi jednoduše vyjádřil nejzákladnější podstatu lidského bytí. Tou není ani bohatství ani žádný jiný materiální požitek, ale tělesné a duševní zdraví. Každý člověk by měl tedy své tělo pečlivě chránit a pečovat o něj s citem svým vlastním. Jedním z možných způsobů, jak udržet svoji tělesnou schránku ve svěží duševní a fyzické kondici, je absolvování různých druhů rekondičních a relaxačních masáží.

Wikipedie pak přímo praví:

"Etická filozofie Epikúrova spočívá zejména v radě, zbavit se strachu a všech strastí, to znamená žít umírněně, avšak příjemně. Epikúros považoval slast za dobro, avšak současně tvrdil: hledá-li někdo slast příliš úporně, dostaví se strast. Pokud člověk příliš pije, následuje druhý den bolest hlavy a žaludku. Správná cesta životem znamená žít příjemně, bez strasti z nežádoucích účinků takového života. Ve skutečnosti je tedy možné považovat Epikúrovu filozofii za návod nejen k získávání slastí, ale především k vyhýbání se strasti. Vyhledává-li někdo v životě požitky, jež vedou k bolesti, žije podle Epikúra špatně. Jenom slasti, které nejsou provázeny strastí, považuje za dobré.Tak například tělesná, sexuální láska je podle něho špatná, neboť přináší únavu, výčitky svědomí a melancholii. V důsledku toho Epikúros uznával (a sám také vedl) život, který bychom dnes označili za velmi skromný. Přátelství na rozdíl od toho žádné strasti nedoprovázejí, takže je Epikúros vysoce cenil, podporoval a samozřejmě také vyhledával. Příteli má člověk všechno obětovat. Epikúros je obecně pokládán za psychologického hédonika. Očividně se domníval, že všichni jsou ve svém každodenním životě motivováni snahou dosáhnout slasti. Epikúros je ovšem také etickým hédonikem (s jistými významnými výhradami). Etický hédonismus spočívá v názoru, že lidé slast nejen vyhledávají, ale hlavně ji mají vyhledávat, neboť sama slast je dobrem. Jeho názory lze tedy chápat jako umírněnou formu etického i psychologického hédonismu."

Bylinkáři během historie používali masáže k hojení těla i duše. Tělo potírali balzámy nebo přikládali ruce na postižené osoby, aby z nich vyhnali zlé duchy a očistili jim mysl. Četné archeologické nálezy s vyobrazením masáží svědčí o tom, že se tato technika používala jako léčebný prostředek již ve staré Mezopotámii, Egyptě i dalších zemích.Také starověký Řím byl proslulý používáním masáží. Významní propagátoři této zdravotní techniky byli římští lékaři Celsus a Galénos. Římští vojáci měli dokonce povinnost absolvovat masáže, neboť museli být stále ve skvělé fyzické kondici.

Během středověku se člověk se svým bytím dostal na okraj zájmu, přírodní léčba včetně masáží byla mnohdy krutě trestána. Pod rouškou spásy duše páchala církev nelidské zločiny na těle, ale i na duších zdravých stejně jako nemocných lidí.

V Evropě začala být masáž opět oblíbená až v 18. a 19. století díky práci Petera Henrika Linga, který cestoval do Číny, kde si dokonale osvojil a pochopil masážní techniky. Z nich vyvinul svůj vlastní systém masáží, založený na různých pohybech zahrnujících tlak, tření, kmitání a kroužení. Toto bohatství praktických znalostí se brzy rozšířilo a lékařské a nelékařské profese po celém světě začaly objevovat blahodárné účinky masáží. Tak nakonec vznikly základy dnešní masáže, které zůstávají v mnoha směrech stejné jako původní švédské techniky.

Spolu se základní masáží dnes zaznamenáváme oživení zájmu o mnohá starověká umění, která kladou značný důraz na dotyk. K těm patří aromaterapie, reflexologie a shiatsu, dále masáže s použitím horkých či studených kamenů, nahřívaných bylinných měšců, různé detoxikační manuální techniky jako je např. medová masáž nebo manuální lymfodrenáž a mnoho dalších terapií, které hrají zvláštní roli v alternativní péči o zdraví.

Účinky masáží

Masáž může stimulovat a uvolňovat tělo a mysl. Kůže, krev a mízní soustava jsou stimulovány, a tím se podporuje krevní oběh, napomáhá se obnově buněk a odstraňují se toxické odpadní látky. Povolením napjatých svalů se uvolňují ztuhlé klouby a utišují se nervy, a dochází tak k celkovému pocitu uvolnění a dobré pohody. Více k účinkům je uvedeno u jednotlivých typů masáží.